S bohem nejsou žerty

Ekumena jak bič. Argument proti. Ontologie proti racionalistům. Argument proti ateistům. Tři mikrokomedie.

Pozvánka

Dialog Židů, křesťanů a muslimů — Jak spolu žít v míru. Komise pro mezináboženský dialog Ekumenické rady církví vás srdečně zve k panelové diskusi, pořádané v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Týden modliteb pro letošní rok připravili křesťané z Jeruzaléma a modlí se v něm za mír mezi Židy, křesťany a muslimy. Setkání proběhne ve velké posluchárně Evangelické teologické fakulty UK (Praha 1, Černá 9) ve čtvrtek 20. ledna od 19.00 do cca 20.30 hod.

Karol Efraim Sidon, vrchní pražský a zemský rabín [e-mail] Emir Omič, imám (moslemínské e-maily jsou dobře utajené)
Tomáš Halík, religionista a rektor univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora [e-mail] Pavel Černý, kazatel Církve bratrské a emeritní předseda Ekumenické rady církví [e-mail]
Josef Hauzar, kancléř Pravoslavné církve v českých zemích [e-mail] Mikuláš Vymětal, referent Komise pro mezináboženský dialog [e-mail]
Kateřina Děkanovská, zástupkyně referenta [e-mail]

Vzácní pánové a dámo,

“Imagine there's no countries… And no religion too… Imagine no possessions” (John Lennon, Imagine)

dochází Vám, že samotnou Vaší besedou všichni popíráte existenci jednoho svého boha? Jen logicky vzato, bůh nebo bohové by přesto mohli tam venku existovat, ale Vy byste o nich nevěděli nic. Všichni se bavíte jen o svých vnitřních idolech.

Dochází Vám, že samotná existence mnoha náboženství popírá existenci jejich „jediných“ bohů? Jen logicky vzato, bůh nebo bohové by přesto mohli existovat tam venku, ale nikdo z věřících všech těch náboženství by o nich nic nevěděl. Všichni uctívají jen své vnitřní idoly.

Vaše situace je ohavná a zoufalá. Že Vás někdo živí, to mi bere všechnu víru v lidství a naději v pokrok.

Ontologie

„Když s tímto mečem potkáš Boha, tak bude Bůh vejpůl.“ (Kill Bill)

To, čemu člověk věří, existuje jen v jeho soukromí. To, co existuje tam venku, člověk musí poznat. Někteří lidé věří, že to, co existuje jen v jejich soukromích, poznávají — tomu říkám duchové zření. Věřit, že duchové zření je vědění, je klam.

Člověk také musí poznat, co je venku, a co je v jeho soukromí. Poznat své duchové zření proto je negativní poznání — stahuje se odtamtud zvenku.

Ivetke Korčákovej Panna Mária zverovala svoje posolstvá. Panna Mária s ňou hovorila v myšlienkach — vnútorným duchovným hlasom. Katka Češelková Pannu Máriu len videla, ale nič nepočula. (dialo sa v senníku u obce Litmanovej od 5. augusta 1990 do 6. augusta 1995) „Zjevení… stále odkazuje k tajemství Boha, jež nemůže rozum nikdy vyčerpat, nýbrž jen přijmout ve víře.“ (encyklika Fides et Ratio) „Zjevujícímu Bohu je třeba prokazovat ‚poslušnost víry‘ “ (Druhý vatikánský koncil) „… rozum musí uznat svrchovanou transcendenci Boha“ (encyklika Fides et Ratio) Jakýsi mladý člověk se ptal svatého Ambrože, co má dělat, aby se stal křesťanem, a biskup mu řekl: „Zůstaň rok u mě.“ „Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jako že je živý Bůh nade mnou.“ (vicekancléř Petr Hájek) „Církevní nauka je také svého druhu filosofie, i když neusiluje o pravdu.“ (Adolf Hitler) „Pravda Páně vítězí.“ (heslo Husitů) „Tuto vlasteneckou válku určitě vyhrajeme, protože je to pro nás válka spravedlivá. Na naší straně je pravda! Bůh je s námi!“ (Petro Porošenko)

Ateistům

Svědčit, že „Bůh tam venku neexistuje,“ je duchové zření, které proto člověk nesmí říct. Člověk by tím nesvědčil o ničem tam venku, a přesto by to svědectví vyslovil.

Komedie

„Jestli se nevrátím, tak že jsem měl mámu rád.“ „Tvoje máma je mrtvá, Llewelyne.“ „Tak jí to řeknu sám.“ (Tahle země není pro starý)

Věc nemůže existovat ve dvou královstvích — tam venku a v soukromí. Co existuje tam venku (esse obiective), o tom svědčí poznatek (res cogitata) v soukromí. Boha člověk duchově zří. Nemůže teď ukázat druhému tam venku Boha ani boží působení clare et distincte. To, co člověk duchově zří, vznikne tam venku jen tím, že to tam člověk později vyrobí — a pak už to nezří duchově, pak to vidí a slyší, hmatá, …, poznává — balón, …

Člověk může vyrobit tam venku idol, ikonu, totem, fetiš, zlaté tele, schránu úmluvy, … — ale nemůže vyrobit posvátný háj, vysvěcený kostel, posvěcenou hostii, svatý stolec, … Může se odehrát tam venku křest tím, čím ho popisují kněží?

Teologovi, který „pozná Boha ve svém soukromí,“ bych řekl, „Odporuje ti tam Bůh v něčem?“ Nebo ho modeluješ podle své chuti?

♣

Proč člověk, který věří v Boha, se smíří s existencí nevěřícího? Kdyby někdo svědčil o svém poznání, že „1 + 1 = 3,“ tak to nikdo v jeho okolí nepřijme. Ale věřící člověk si umí představit, jaké by to bylo, kdyby sám nevěřil. Proto chápe nevěřícího.

„Byl jsem stvořen k tomu, abych tě viděl, ale zatím jsem nikdy neučinil to, k čemu jsem byl stvořen.“ (Svatý Anselm, Proslogion)

Svatý arcibiskup ví, že ho Pán stvořil k tomu, aby Pána zřel, nebo tomu věří? A jestli to ví — nejen duchově zří, tak z čeho tam venku? Co mu brání učinit to, k čemu byl stvořen? Nepovedl se Bohu?

♣

„Bůh naštěstí nevypadá tak, jak si ho představují lidé“ (John Henry kardinál Newman) — aby tohle mohl říct, musí prelát Newman — který je člověk — vědět, jak Bůh vypadá. Proto řekl nesmysl bez obsahu — to se v řeči o Bohu lehko přihodí.

„Bůh je naprosto jiný než všechny naše představy o ‚Něm.‘ “ (pravoslavný teolog)

Hloupost tu bije do očí — jestli někdo má o Bohu představy α, β, γ, tak čím je Bůh jiný? Nemůže to být představa δ.

„Čísla nejsou červená ani rozverná — jsou jiná“ — musím vědět, jaká jsou, abych to mohl říct. I zde se ukazuje, že negace je vztah dvou, negátor neguje negáta.

Jen opakovat „Bůh není α,“ „Bůh není β,“ „Bůh není γ“ a nevědět, co Bůh je, to není logicky možné.

Informační hodnota obrázku je malá i pro ty na něm zobrazené