Naivně o Řecku s poetickým bonusem

Já jsem poslední spotřebitel v řadě, proto musím jen zírat a říkat si, „Jak to mohlo dojít tak daleko?“

Mohu si zprotivit všechny Řeky? Prožrali a probendili v orgiích bohatství všechny ty peníze, které jim hlupáci nacpali do chřtánu? Rozfrcali je za blbosti — zbraně? Ukradli je řečtí oligarchové?

Politik nikdy nesmí dát najevo, že je zoufalý. Kancléřka Merkelová teď vykřikuje, že „O odpuštění i části dluhu nemůže být řeči“ — To je výlev čirého zoufalství a pokrytectví. I Hurvínek ví, že o splacení dluhu 320 miliard € nemůže být řeči.

„Sedněte si,“ vybídl ho vlídně polní kurát, „právě dokončujeme večeři. Měli jsme humry, lososa, a teď ještě smažená vajíčka se šunkou. To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují peníze.“
„Doufám, že zde nejsem pro legraci,“ řekl zasmušilý muž. „Jsem zde dnes již potřetí. Doufám, že nyní se vše vysvětlí.“

Zoufalství může zblblou Merkelovou svést k tomu, že Řecku nacpe do chřtánu navrch 70 miliard € evropského lidu za pofidérní, směšný slib komunisty Tsiprase, že to Řekové všechno Evropě vrátí — až naprší a uschne. Smích s ním bude pajtlovat tak, že se o něj shromáždění evropští státníci budou bát.

Rozvrzaná kára Řecka pohrká dál k n-tému opakování té scénky. Toho se bojím — že eurounijní sráči zas něco spytlíkují, co povede zas jen k horšímu.

Prodejní „ekonomové,“ kteří slouží oligarchům, se poznají podle toho, že bankrot Řecka líčí jako apokalypsu. Že líčili nesmyslnost referenda.

Merkelová ví, že ty prachy od Řecka už nikdy nikdo neuvidí, a že se jí těžce pracující Němci optají, „Dobrá hospodářko, jak jsi to mohla nechat dojít tak daleko? Proč jsi nás surově okrádala?“

Nějací eurosráči už zas pouštějí větry, „Řecku bychme mohli něco vodpustit, když slíbí proškrtat se k růstu.“

Jedna věc je mi nepochopitelná — Proč by se Řecko muselo vzdát Eura, když zbankrotuje? To vymysleli ekonomové, kteří stále z dlouhé chvíle čachrují s měnami, kurzy, úroky a kdovíčím. Stačilo by další eura Řecku nedat, nebo výslovně darovat. Nelaškovat už s tím, že Řekům se dá něco půjčit tak, aby to neukradli.

Když by Řekové měli eur málo, museli by akorát všechno zlevnit, práci i výrobky, a vyvážet i něco jiného než kozí sýr. Skrytě by místně, pro sebe Euro devalvovali.

Stačilo by, kdyby ekonomové a bankéři nechali Euro na pokoji jako klidné pozadí obchodu. Pak by mohl být měnovou unií celý svět se všemi druhy států. V bohatých regionech by byly drahé práce i výrobky, v chudých by byly levné.

To je utopie, ekonomové a bankéři nedají pokoj, chtějí dávat o sobě vědět.

Eurosráči straší Řecko, „Když zbankrotuješ, vezmeme ti za trest Euro, drbane!“

Politici jsou otroci oligarchů — z „pomoci Řekům“ z peněz evropského lidu šla od roku '10 jen desetina Řekům, zbytek dostali soukromí „investoři,“ kterým Řecko dlužilo, aby nepřišli k úhoně — stejně to byly většinou německé banky.

Já se v koutku modlím, aby EU odmítla pomoct Řecku, aby Řecko zbankrotovalo — jiné možnosti jsou stejně folklór.

Řecko by pak mohlo na čas zavést válečný komunismus.

Eurosráči aspoň napohled hrají hru, „Zachraňme Řecko od bankrotu.“ Jakou tajnou hru hraje komunista Tsipras, to neuhádnu — dál chce obelhávat a obírat všechny v okolí Řecka?

„Řecký premiér Alexis Tsipras již dříve uvedl, že jediným způsobem, jak učinit dluh udržitelným, je jeho snížení o 30 procent a k tomu dvacetiletý odklad splácení.“ — Věří tomu sám, nebo se všem okolo vysmívá?

Tuším, že komunista Varoufakis musel jít z kola ven, protože všem dokola jen nadával, že jsou chamtiví darebáci a vydřiduši — banksteři. Ono se to lehčeji nadává v knize než při žebrotě.

Řecko se uchází u Evropské komise o “stability support” — už ten název sám je pustý výsměch tomu, co by to bylo — dobročinný dar. Řecko se octlo v agónii, ve volném pádu.

Evropská komise pak posuzuje “sustainability of public debt (wherever appropriate and possible, to be conducted together with the IMF)” — To bych jim posoudil sám, “Public debt of Greece is far far beyond any sustainability”.

Nemohu soucítit s utrpením Řeků, když starobní důchod mají cirka 20 tisíc korun, plat cirka 60 tisíc korun a minimální plat 2× větší než Čecháčci.

Nezaměstnaných je jich čtvrtina. Kdyby všichni pracovali 0,75 dnešní doby, měli by nezaměstnanost nula — a nikdo by tam nechcípal hlady.

Mohou Řeci nadávat věřitelům, že je přivedli do neštěstí? Líčili na ně věřitelé past? Líčili ji tak leda na sebe. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere.

Teď jsou Řeci hrdí a odmítají diktát IMF+ECB+EK.

Já bych rád viděl krach a pád Řecka už jen proto, jak si potom všichni v Evropě začnou navzájem nadávat, kdo to zavinil.

Potěšilo by mě, kdyby Řecko bylo kostkou domina, která strhne všechny státy k odepření splatit jejich dluhy oligarchům.

Nebouchne to, jen to pšoukne — dodatek v noci na 11. července

Už se to sype na hromadu hnoje. Premiér Tsipras se bojí být hrobařem Řecka. Vyhlásil lidové referendum, ve kterém si lidem nechal v neděli odmítnout rdousivou „pomoc“ Trojky, aby ve čtvrtek navrhl Evropě to samé — v blahé naději, že až přijde za dvacet let další krize stejného rodu, bude si užívat zaslouženého důchodu.

A kancléřka Merkelová mu ráda skočí na špek — splácení řeckého dluhu se odloží o dvacet let. Všichni tančí radostí, dnešek zachráněn, po nás potopa.

Rozkaz z Washingtonu kancléřce Merkelové — nedopustit, aby Řecko opustilo eurozónu, ať to stojí, co to stojí. Nedopustit, aby se Rus nebo Číňan uchytil v  Řecku byť jen drápkem. Strategický úkol NATO — proveďte!

Mně se nelíbí ani trochu, jak se to vybarvuje, ale co je komu po mně. Jak jsem zlomyslný, tak by mě pobavilo, kdyby Tzipras rozháněl svůj lid vodou a plynem, gumovými kulkami.

Káva a Kráva

—Vy jste pan Káva?
—Já jsem doktor Kráva
Chcete kávu?
—Je tu pan Káva?
—Kávu tu nemáme
Nebo čaj?
—Já se z toho picnu
—Jak dlouho to máte?
—Co
—Suicidiální tendence
—Vy jste blázen!
—To nechte na mně
A co vy?
—Co co já
—Jaké máte potíže?
—Kouřej mně kamna
—Tak co sem lezete,
člověče?
—Hlásek mi říká,
že jste kominíček
—Já jsem Plechový panák
—Ajaj jaj, něco je špatně
—Chcete blejt? Dám vám kýbl
—Jdu hledat kominíčka
Sem už nepáchnu
—Uvidíme se v blázinci
—Na jedné straně barikády
—A spravte si kamna!
—Neboj, Krávo