Pomocná škola monetární politiky

Tak už víme, ač jsme hloupí, proč Česká národní banka schválně znehodnotila korunu. Slouží oligarchům.

Stádium 25

Továrník Pšouk v Pšoukii vyrábí pšouky. Svému zaměstnanci Pšucháčkovi platí 100 korun za pšouk a vyváží pšouky do Prdélie, ve které se mu daří prodávat je za 4 eura. Ta potom smění v Pšoukské bance za 100 korun, a těmi zaplatí svému zaměstnanci za výrobu pšouku.

Továrník Prdel v Prdélii vyrábí prdy. Vyváží je do Pšoukije. Pšucháček kupuje prd za 4 eura. K tomu musí směnit 100 korun v Pšoukské bance. Tak se 4 eura dostanou zpět do Prdélie.

Stádium 27

Pšoukská banka stanovila, že euro je za 27 korun.

Továrník Pšouk stále platí Pšucháčkovi 100 korun za pšouk a ten prodá v Prdélii opět za 4 eura. Pak za ně dostane v Pšoukské bance 108 korun a za 8 korun si koupí cukrátka.

Pšucháček musí teď za prd vydat 108 korun, proto si ho může koupit teprve po 0,08 dalšího období. To se mu jeví jako osmiprocentní inflace. Továrníci milují inflaci — cukrář plesá.

Tak Pšoukská banka přestěhovala v jednom cyklu výroby pšouku 8 korun od chudého k bohatému.

Továrník Prdel v Prdélii musí zpomalit výrobu prdů na 0,926, tím i zmenšit svůj vejvar o 0,074.

Stádium 23

Nějak se stalo, že euro je teď za 23 korun.

Továrník Pšouk stále prodává pšouk v Prdélii za 4 eura. Ale v Pšoukské bance za ně dostane teď jen 92 korun, proto platí zaměstnanci Pšucháčkovi jen 92 korun za pšouk.

Za ty dostane Pšucháček v Pšoukské bance 4 eura, a koupí si svůj oblíbený prd z Prdélie.

To je deflace, které se boháči a bankéři tak bojí.