Plácnutí do vody

O odpovědnosti, genocidě, akademicích, bohatcích, bledých tvářích, Čulíkovi, strachu, odporu, školení a reklamě.

Co to je odpovědnost?

Odpovědnosti jsou aspoň dvě, planá a efektivní. Když rozbiju okno a uteču, mám planou odpovědnost. Když se odhodlám dát okno zasklít nebo mě k tomu někdo donutí, padla na mě efektivní odpovědnost.

Jak jsou Němci odpovědní za druhou světovou válku a to, co v ní vyváděli? Kteří Němci — ti dnešní? Možná k nim někdo cítí odpor, ale dokud neuskuteční něco proti nim, je to jejich planá odpovědnost.

Jak odpovídá Sláva Sobotkojc za krádež bytů OKD Zdendou Bakalojc? Jen tak, že když se na něj navalí nějaký zpozdilý novinář, Bohouš se zářivým úsměvem mouly zakvoká, „Všechno se stalo přesně podle zákona,“ a blaženě vládne dál.

Existuje veselý a zasmušilý blb. Veselý blb si nikdy s ničím hlavu neláme. Zasmušilý blb si občas takhle navečír řekne, „Proč mně všichni jen nadávaj, není to nějaký divný? Eh co, hlavní je nenechat se rozhodit.“

Politici jsou jen veselí blbi, protože politik nikdy nesmí o sobě zapochybovat. Trvalým veselím je třeba Peroutkův článek Hitler je gentleman nebo [pasi rájot].

Sobotku nevzruší, že tři jeho slouhy popotahuje soud kvůli škodě šest miliard korun. „Já nic, já jen vládl.“ Nikdo z prosťáků neví, jestli kradl, nebo se nechal okrást.

Být efektivně odpovědný komu — tomu, komu jsem ublížil nebo tomu, kdo mě trestá.

Sláva ani Zdenda nejsou efektivně odpovědní nájemníkům Bakalových bytů, které o byty okradli. Kdyby se nájemníků někde slezlo víc ve špatném rozmaru, rozeženou je devítiměsíční plzeňský bakalář Chovanec a brigadýr Tuhý plynem, vodou — nikdo nikomu nebude odpovědný.

Řekové prý i teď cítí odpovědnost za smrt Sókrata — co to je? Hloupost, poetický cit viny bez substance.

Co není odpovědnost

Starosta Palerma Leoluca Orlando se nechal rozčílit utopenci na moři a vykřikl, „V budoucnosti bude Evropská unie donucena nést odpovědnost za tuto genocidu, stejně jako nese nacistický fašismus odpovědnost za genocidu, k níž došlo před 70 léty.“

Co to je? Plácnutí do vody, plesk. Může „nacistický fašismus nést odpovědnost?“ Nemůže, je to ideologie, politika — tam venku neexistující entita. Existovali jen nacisté, kteří nacismus zvnitřňovali. Několik málo jich dostalo trest. Skoro všichni vyklouzli — bez jejich pomoci by se německý zázrak neodehrál.

Evropská Unie existuje jen skrz Evropany. Kteří z nich a kým budou „donuceni nést odpovědnost“ — a jakou?

Vyprázdnění a zesměšnění smyslu slova „genocida“ k ničemu dobrému nevede.

Svět je strašné místo

Teď zas italští námořníci našli ve strojovně libyjské kocábky asi čtyřicet devět udušených migrantů plavat ve vodě, naftě a hovnech. Všechna česká média to horlivě omílají — co je mně do toho?

Proč mi neřeknou, kolik lidí zas zabily drony černouška Obamy, který má hubu jak vrata? Kolik Kurdů zas zabili Turci? Kolik Jemenců zas zabili Saúdové? Kolik lidí zas zabilo Boko Haram?

Proč se vůbec vedou řeči o „ekonomických migrantech?“ Že někdo ve své zemi umíral hladem, to není motiv pro Evropu, aby ho v Evropě vykrmila. Že nemohl mít ve své zemi všechno, co by chtěl mít, to není motiv pro Evropu, aby mu to koupila a darovala.

Vědátoři sepsali petici — „Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení.“

Přivandrovalci nemají co ztratit, ale mohou všechno získat. Evropané nemají co získat, ale mohou vše ztratit — to je špatná karta do hry.

O co nejde

Moc pramení v bohatství a v ničem jiném. Proto bohatci hrabou bohatství, které nikdy nemohou utratit — je to zdroj jejich moci. Politici jsou jen slouhové bohatců, nic jiného.

Od určité výše plat ředitelů není mzda za práci, ale podíl na moci.

Hospodářství Evropy není v rovnováze. Chamtivost bohatců je bezbřehá. Proto nutí politiky vysávat státy do mrtě. Bohatci možná vědí, že tím přivolávají i své zničení, a možná magicky věří, že to nějak uhrají.

Podle Platóna byly základními ctnostmi moudrost, zdrženlivost, odvaha, a spravedlnost — kterou z nich mají oligarchové?

K čemu je dobrá moc? Jen k tomu, aby zvětšovala bohatství, a tím i moc, mocného. V ustrojení člověka je zhoubná, ničivá chyba, která se nedá opravit — hierarchie. To si mohou filosofi vytrubovat, co chtějí o Liberté, Égalité, Fraternité.

Zápas je všech otec, všech král:
jedny předvádí jako bohy, jiné jako lidi;
jedny činí otroky, jiné svobodnými.
(Hérakleitos z Efesu)

„Máme-li zachrániti majetek, musíme jej rozdělit téměř tak přísně a radikálně jako francouzská revoluce. Můžeme se uchránit socialismu jenom změnou tak ohromnou jako socialismus.“ (G. K. Chesterton)

S oligarchy si český lid hlavu neláme. Radši třeští, jančí a trojčí na folklórních veselicích, jedni pro migranty, druzí proti migrantům a pošťuchují se, nadávají si, mlátí se mávátky. I akademici kvačí se svým polínkem na hranici.

Pár dní jsem doufal, že Řekové povalí kostku domina — a zas se nechali zradit vysmátými politiky.

„Vojenská a námořní převaha USA ve 21. století bude tak velká, že jim bude jedno, že nemají ve světě přátele“ — maďarský žid George Friedman je ten pravý, aby to pravil.

Obohacení

Rád bych věděl, ale nevím, čím by mě přivandrovalci obohatili. Svědectví sluníčkářů se vyčerpávají tím, jak je rozradostňuje na ulicích a v metru New Yorku a Londýna pohled na lidi pestrých barev, rozmanitých tvarů a roztodivných mravů — ve srovnání s ubohostí pražského metra, ve kterém vidí jen nasrané bledé tlamy smradlavých žroutů vepřo-knedlo-zéla, pivní břuchy a tlusté uprděné prdele. A slyší jen krkání.

Jinde zas čtu, že bělouši se v new yorském metru bojí podívat černoušovi do očí, aby nezapředl hovor, „Na co čumíš, zmrde?“ “Wha u starin at, fucker?” Černouši si ve vagónu házejí míčkem, a když trefí bělouše, ten se radši ani nehne.

Zas idiocie

Ubohý Čulík se rozdávil v Britských listech —

Řekl při tom jednu neuvěřitelně rasistickou větu:

„Všem, kdo v Evropě žijí, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení,“ prohlásil Ovčáček. Myslí si, že je to „parafráze petice“. To však není pravda [bez tečky]

Znamená to, Ovčáčku, že lidem, kteří nežijí v Evropě, by nemělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení? Proč, prosím?

Jak staré dítě v tom hned uvidí hrubou logickou chybu v exkluzi? Kromě toho — co je v tom rasistického?

Čí úkol je „zajistit bezpečí a důstojné zacházení lidem, kteří nežijí v Evropě?“ Evropanů nebo domorodých divochů?

Sami akademici si s logikou svého burcujícího tlachu nelámou hlavy —

„Všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení. Ti skutečně potřební musí být přijímáni a integrováni na základě individuálního a spravedlivého výběrového procesu…“

Ale v Evropě hledají útočiště i ti, kteří nejsou skutečně potřební — spor. Tak jaké bezpečí pro ně?

Akademici vyzývají politiky —

„Jednejte jako odvážní státníci, nikoli jako malicherní obchodníci s mocí! Vyzýváme vás, abyste ve věci přijímání uprchlíků zohledňovali skutečné potřeby a možnosti, ne vrtkavé nálady veřejného mínění.“

Kulantně řečené. Čí potřeby — vetřelců? Čí možnosti — států na hraně fiskálního zhroucení? Sejde se to někde?

Akademici burcují proti iracionálnímu strachu v lidu — proč, když je ten strach iracionální? Iracionální strach je strach z ničeho konkrétního — úzkost.

A je to strach, nebo odpor? Můra poletující v pokoji je mi odporná, ale nebojím se jí — ač se mi oškliví, když se o mě v tom svém třepetání otírá, trefuje mě. Drban Konvička se svou kohortou sirotků se mi oškliví stejně.

Nejsou to sluníčkáři a akademici, kteří mi vlezle vnucují, že má emoce z vetřelců je strach? Bojím se víc evropských politikářů než vetřelců. Ale situaci mají v rukou a v režii vetřelci. Bojím se občanské války.

Pleskat hysterií sem a tam rozmývá smysl slova do mydlin. Hysterické by se mělo říkat jen tomu, co jeví symptomy hysterie — některé internetové besedy pitomců.

Proč sluníčkáři nadávají odpůrcům vetřelců automaticky — a většinou nemístně — do extrémistů?

Pro hordy vetřelců nemá Evropa pravidla. Zákony a smlouvy o uprchlících jsou strhané tak, jak povodeň potrhá hráze, mola. Pojistka se přepálila.

Kdyby bojovník Miloš Zeman zalehl s puškou, už by asi bez cizí pomoci nevstal. Toho se bojím.

„Když teď tady stojí šibenice, nemůžeme se v budoucnu divit, že tady budou na oplátku bouchat bomby.“ (pirát Ivan Bartoš) — Hle, sluníčkář — a šíří iracionální strach! Kdyby ty bomby prděly a prskaly tak, jak jsou ty šibenice skutečné a vskutku stojí, čeho se bát?

„S nástupem uprchlické krize se starý trend radikálně zlomil a předpojaté texty šířící xenofobní hoaxy jsou nyní v ČR v zásadě mainstreamovou normou.“ (redaktor Britských listů Karel Dolejší v Britských listech) — Hle, sluníčkář alarmista.

Opakuji školení

Vědění, poznatek míří jen do minulosti (deskripce). Eficientní názor míří jen do budoucnosti (preskripce). Planý názor nemíří nikam, je to vanutí větru.

Aby hodnota byla eficientní hodnota, musí vést ke chtěnému skutku tam venku člověka. Bohů, kteří existují jen v soukromích věřících lidí, nedbám.

Hodnota dřívějšího skutku je také názor — ten může být eficientní, když člověka vede ke chtěnému skutku tam venku. K opakování, nebo odvrhnutí té hodnoty.

Člověk musí stále hlídat, aby mu někdo — nejraději politik, filosof, ideolog, teolog, kněz, ekonom, bankéř, kramář — nepodstrčil hodnotu minulosti nebo názor na budoucnost co vědění, poznatek.

Kolik lidí to uhlídá na všech frontách? Kolik lidí žije autenticky ve věci svého dobrého nebo zlého?

Lidské měřítko pravdivé nebo falešné se k eficientnímu názoru ani hodnotě nijak nevztahuje. Kolik kořenů v obecenstvu se tu vystříhá chyby?

Existují i poznatky historie, které jsou pravdivé, očištěné od hodnot — jen je vyhmátnout.

Může člověk zkoumat hodnoty bez svého hodnotového zaujetí? Řekl bych, že to je obtížné. Poznání nemůže být normotvorné, ale člověk může normy poznat.

O názory vedou lidé sváry — jeden názor vyhraje svár tím, že se uskuteční. Logický spor o protichůdné uskutečnitelné názory není možný. Kolik lidí tu naletí mudrlantům s jejich zdravým rozumem?

Hádanka: jsou předchozí odstavce názor, nebo poznatek?

Elita je slovo tak otřískané a omlácené, že mu nedávám smysl. Elita čeho, v čem a pro koho? Elitní policista gangsterem. Mocenská elita — v čem? V číslíčkách na serverech bank. Elitní pražský švec Radek Zachariáš — botky za sedmdesát tisíc korun.

Jsou akademici, o kterých prostý lid nic neví, někomu elitou? Celebrity nemohou být elitou.

Reklama

K tomu dodává Jan Čulík: V civilizované zemi by stoku, jako jsou Parlamentní listy, samozřejmě každý slušný člověk bojkotoval. V normální zemi by se jí vyhýbal, protože by se musel obávat poškození své dobré pověsti. Nikoliv však v České republice.

Parlamentní listy vážně destabilizují českou společnost drsnou manipulací veřejnosti prostřednictvím emocionálně založených, paranoidních nesmyslů, které často přímo protiřečí známým věcným faktům. Je alarmující, že prostší duše na to dokáží naletět ve velkém počtu.

Čtěte Parlamentní listy, jestli si troufnete. Mě už tak destabilizovaly, že jsou mi Britské listy, které přetékají ublíženými žalobnými udavačskými výlevy, k smíchu.